Současné technologie chovu ovcí v ČR

 

Současné možnosti odbytu a ceny ovčích výrobků jsou z různých důvodů pro většinu zemědělských podniků spíše omezené. Tomu mnohdy odpovídají i způsoby chovu a využití chovatelských pomůcek. Za posledních patnáct let se systémy chovu ovcí u nás téměř od základů změnily. Z typicky karpatského chovu ovcí vlnařského a mléčného typu  se přešlo na anglosaský či novozélandský oplůtkový chov ovcí masného nebo kombinovaného typu, navíc často s tím, že se ovce v zimním období nezavírají do ovčínů, ale jsou po celý rok venku na pastvinách.

 

Hospodárný způsob chovu

Pastevní chov obecně bývá spojován s pojmem „extenzivní“. Extenzivně však hospodaří ten, kdo má vzhledem ke vstupům i minimální výnosy, kdo nevyžaduje produkci (například kvalitního masa), investuje do chovu jen minimum lidské i strojové práce a vlastně chová ovce jen za účelem získání dotací. Tento způsob ve svém příspěvku popisovat nebudu.

Jako „hospodárné“ si představuji způsoby chovu a obhospodařování pastvin, které nesou dobrý užitek bez příliš velkých vkladů (hlavně mzdových), ale přitom jsou ke zvířatům šetrné z hlediska uspokojování jejich přirozených potřeb, včetně kvalitní potravy a dobré životní pohody.

„Hospodárnost“ chovu ovcí je nutné posuzovat i v celkovém kontextu chovu zvířat, využití narostlé pastevní hmoty a v neposlední řadě tvorbě krajiny. Ovce se chovají hlavně v oblastech, kde je obtížné se zabývat intenzivní rostlinnou výrobu (marginálních), pasou se i na porostech, které již nejsou tak vhodné pro skot.

 

V našich současných podmínkách jsou efektivní systémy chovu s malými vstupy (tzv. low-input). Ty na rozdíl od intenzivního systému, který je postaven na produkci co největšího množství velmi kvalitních výrobků prodaných (tedy nejen vyrobených!) za co nejvyšší cenu, využívají dostupné prostředky v natolik minimalizované míře, že i při nižším finančním výnosu mohou v celkové bilanci zajistit dostačující zisk.

 

Kde je třeba šetřit a kde ne

V zemědělství je v současné době nezbytné snažit se vyrábět s minimálními náklady. Musí se zvolit takové technologie, aby byla dosažena co nejvyšší produktivita práce. V chovu ovcí je reálné, aby jeden člověk obhospodařil až 350 ha pozemků při měrném zatížení zhruba 0,25 DJ na hektar pastviny. Již teď je cena lidské práce jednou z nejvyšších položek chovatelských nákladů, navíc se dá předpokládat, že se stále bude zvyšovat. Proto je nutné co nejvíce omezit lidskou práci, a to vytvořením systému, který ji vyžaduje minimum. Důležité v tomto směru je vybavení potřebnou technikou.

Ekonomiku může vylepšit i dobrý ovčácký pes. Jeho pořízení, výchova i držení chovatele něco stojí, ale pes mu pomáhá zahánět zvířata (šetří mu tím čas a nervy), je ke zvířatům ohleduplný (při jejich přehánění se nesnižují přírůstky), snižuje riziko útěku zvířat (pokud zvířata utečou, může to znamenat značné škody) a chrání zvířata před nebezpečím zvenčí (přítomnost psa může odradit škodnou i zloděje).

 

Systémy pasení v oplůtcích

 

Systémy pasení v oplůtcích někteří chovatelé rozlišují podle měrného zatížení pastvin na systém anglosaský, resp. skandinávský (s vyšším měrným zatížením pastvin nad 0,5 DJ/ha) a systém novozélandský (s nižším zatížením). Toto dělení však není přesné, i ve Velké Británii mají někteří farmáři v oplůtcích nižší zatížení než 0,5 DJ/ha, i na Novém Zélandu mají v některých oplůtcích zatížení vyšší než 0,5 DJ/ha.

 

V oplůtcích se zvířata pasou volně, mají velkou možnost výběru rostlin, množství nedopasků záleží nejen na kvalitě pastvy, ale i na délce pastevního cyklu. V oplůtcích se nemůže dokonale obrousit paznehtní rohovina, zvířata proto více trpí kulháním (pokud nejsou proti nakažlivému kulhání očkována a pokud jim není přebytečná rohovina v pravý čas ořezána). Pro oplůtkový systém chovu jsou nejvíce vhodná masná plemena. Právě masná plemena ovcí potřebují ve srovnání s jinými plemeny vyšší úroveň výživy, někdy i dokrm v průběhu pastevního období, a to nejen dokrm kamennou solí nebo minerálními lizy. V jiných systémech chovu se ovce přikrmují většinou jen v období mimo vegetaci, při pastvě v oplůtcích lze v některém období roku některým kategoriím ovcí přidávat seno či glycidové krmivo (melasu, jádro).

 

Technické vybavení související s ustájením, krmením a napájením

 

Oplůtkový chov ovcí lze provozovat mnoha způsoby, s různým technickým vybavením.

 

Jako ovčín v případě chovu se zimním ustájením může sloužit jakákoliv dobře větratelná stavba. Je dobré, když je uvnitř dostupná pro mechanizaci a je do ní zaveden přívod vody a elektrického proudu.

Oplocení je sice náročné na finance, ale pokud by mělo sloužit dlouhodobě a bezporuchově, není dobré šetřit na materiálu, ani na provedení. Zdánlivě laciné řešení nemusí být vždy nejlevnější, zdánlivě jednoduché řešení nemusí být vždy dobré a nejméně pracné. Je třeba zdůraznit, že na kvalitě oplocení může být závislé fungování celého chovu. Většina chovatelů skončila s chovem ovcí právě proto, že jim zvířata někam utekla a způsobila škodu, nebo je někdo přejel. Ideální se v tomto směru jeví využití mobilních elektrických síťových ohradníků s alternativním solárním zdrojem. Na pastvinách by se měly odstranit všechny překážky, které by omezovaly mechanické obhospodařování porostů.

 

Ovce se neobejdou bez dodávání minerálních látek. Solné a minerální lizy jsou důležitou součástí jejich výživy. Rozdíly mezi minerálními lizy  různých výrobců jsou poměrně velké. Významnou roli hraje i vlhkost (a to nejen ta, kterou momentálně výrobek má, ale také ta kterou může získat). Jakmile sůl nebo liz zvlhne, stává se křehčí a někdy se dokonce i rozpadá, zvířata pak mohou konzumovat více minerálních látek než potřebují, což jim může způsobit vážné zdravotní potíže. Proto by se nemělo dopustit, aby sůl zvlhla a zvířata ji mohla odkousávat. Je třeba, aby lizy byly v držácích a aby „držáky“ na lizy měly odtokové kanálky pro vodu, případně stříšky.

 

Místa, kde se zvířata na pastvině přikrmují, se nazývají krmiště (nebo příkrmiště). Bývají většinou umístěna v rohu oplůtku nebo v blízkosti příjezdové cesty. Někdy je výhodné začlenit je přímo do ohrazení tak, aby bylo možné doplňovat krmivo zvenčí. Pokud to podmínky dovolí, přesouvá se krmiště (jednou za týden, za dva týdny) na jiné místo. Proto aby se dala snadno odtáhnout, mívají krmná zařízení kola nebo lyžiny.

 

Krmítka na volně ložené seno se používají hlavně v malochovech. Bývají zavěšená na dřevěnou ohradu nebo zeď, případně mají samonosnou konstrukci. Měla by být pod střechou. Mohou se použít i přenosné krmné žlaby, které se běžně používají ve stájích. Stále častěji se lze setkat i v malochovech s tím, že se krmí seno balíkované.

 

Pro větší stáda (zejména pro období zimního přikrmování na pastvině, zimovišti) je výhodné ke krmení senem využívat upravené krmné vozy. Zábrany na něm by neměly být svislé, ale šikmé. Zvířata pak mají k senu nebo jinému objemnému krmivu lepší přístup. Významnější však je, že když mulcem seno zvedají, nemohou ho vytáhnout z krmítka. Pak jsou ztráty sena mnohem nižší, než když jsou zábrany svislé a seno vypadává na zem.

 

Pro zkrmování senáže se může použít zařízení stejné jako pro seno. Ovšem s tím rozdílem, že balíky se senáží se doporučuje uložit na vyvýšeném místě, a to především z důvodu omezení možnosti nákazy listeriemi. Zvíře totiž užírá balík zespoda a když pak některé stéblo poškodí sliznici oka, otevře se vstup bakterie do organizmu zvířete. Nejhorší dopad nakažení listeriemi je málo viditelný, projevuje se na snížení plodnosti bahnic a životaschopnosti jehňat.

 

Krmítko na koncentrovaná krmiva by mělo být konstruováno tak, aby nedocházelo k velkým ztrátám krmiva, ať již mechanickým či biologickým. Pokud ho není možné umístit pod přístřešek, mělo by být samostatně zastřešeno. Velikost krmítek a jejich množství závisí na počtu a druhu krmených zvířat. Starší a zdravá zvířata dokrm jádrem v době pastvy nepotřebují. Pokud se jim dává, zvyknou si na to a pak méně přijímají to podstatné – trávu. Nehledě na to, že pak mohou trpět metabolickými poruchami (acidózou bachoru). Aby starší zvířata k jadrnému krmivu neměla přístup, je třeba krmiště ohradit tak, aby hrazením mladá zvířata prolezla, dospělá ne.

Okopaniny (nejčastěji mrkev) a ovoce (nejčastěji jablka) se ovcím mohou přidávat na podzim, když je sucho a málo pastvy, případně jako doplněk šťavnatého krmiva při flushingu (stimulaci říje výrazně zlepšeným krmením). Lze je rozhodit do oplůtku na trávu.

 

Napáječky mají být řešeny a umístěny tak, aby se snížila na minimum možnost kontaminace výkaly nebo močí, riziko zmrznutí nebo rozlévání vody, a předešlo se zranění. Měly by být udržovány zcela čisté. Kontrolovat by se měly nejméně jednou denně, při extrémních výkyvech počasí i častěji.

 

Chovatelské pomůcky

Pro práci se zvířaty slouží manipulační ohrady, třídící uličky či fixační zařízení. Tvar a velikost hrazení propojeného třídícími brankami nebo „padacími“ stop-dvířky závisí na druhu zvířat a velikosti stáda (na jednu ovci by mělo být k dispozici 0,7 až 1 m2 plochy). Zábrany mohou být z různého materiálu. Nejlepší práce je s duralovými zábranami, které jsou velmi lehké. Propojení mezi zábranami musí být jednoduché. Většinou je manipulační ohrada řešena tak, že se postupně, tak jak na jedné straně ovcí ubývá a na druhé straně přibývá, zábrany přenášejí z jedné na druhou stranu a tak se příjmová shromažďovací ohrada zmenšuje a vypouštěcí ohrada (na konci) se  zvětšuje.

Čerstvě narozená mláďata se spolu s matkou umísťují na několik dnů do choulů, a to i při celoročním venkovním systému chovu. Jsou doporučovány různé konstrukce choulů. Z ekonomického hlediska je dobré stavět je do série. Ušetří se při tom nejméně jeden bok boxu (choulu).

Ovce by měly mít možnost se na pastvině ukryt do stínu před intenzivním slunečním zářením. Stín může být přirozený z větví stromů, nebo umělý od nějakého přístřešku. Ovce se také potřebují občas podrbat. Jako drbadlo může sloužit zvířatům vše, co je na pastvině pevně ukotveno, například stromy, krmítko, kůly ohrady, vstupní brána. Vyrábějí se i speciální pryžové nebo plastikové kartáče, které lze obtočit kolem stromu nebo kůlu. Některé mají i samostatné madlo. Pokud na pastvině ovce nemají jiné drbadlo než plot, drbou se o něj a tak ho systematicky ničí.

V některých případech je účelné na pastvinách budovat větrolamy, a to především v místech, kde se zvířata ráda zdržují, ale kde je v některých obdobích roku příliš větrno. Zvlášť důležité je chránit proti větru krmiště. Větrolamem může být skupina stromků i živý plot. Větrolam je třeba udržovat v bezplevelném a čistém stavu.

Za chovatelské pomůcky lze například považovat střihací strojky, přezmenové váhy, kastrovací kleště a podobně. Jejich výčet a popis by byl dlouhý. Prostor pro tento příspěvek je však omezený.

 

Požadavky na technická zařízení

 

Na závěr bych si dovolil připomenout, že z hlediska ochrany zvířat proti týrání musí být zvířata chována ve vhodných podmínkách, krmena dle jejich potřeb a všechna zařízení na pastvinách i v ovčíně musí svojí funkcí, konstrukcí a technickou úpravou umožňovat volný a bezpečný pohyb zvířat a manipulaci s nimi. Krmná zařízení by měla být umístěna tak, aby nevadila nejen zvířatům, ale také mechanizaci, aby zbytečně nenarušovala ekosystém (zejména vyšlapáváním cestiček a míst, kde je zařízení pro dokrm a napájení umístěno). V chovu zvířat (a tedy i ovcí) je zakázáno používání podnětů nebo pomůcek vyvolávajících bolest a bezdůvodné vyvolávání stresových podnětů. Rovněž je zakázáno vázání, přepravování, pohánění či jiné zacházení se zvířetem způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest nebo vyčerpání. 

 

Ing. Radko Loučka,