Ovce - chovatelské pomůcky III. Elektrické ohradníky

Ovce - chovatelské pomůcky III.

 

Elektrické oplocení

 

Ještě před zahájením stavby elektrického oplocení je třeba si dobře promyslet zda stavět stabilní (stálou) nebo mobilní ohradu, kolik bude mít ohrada rohů a vchodů, na jakou stranu a jak se budou otvírat vrata, jaká bude rozteč mezi kůly, jaké vodiče a izolátory použít. Je třeba dobře zvolit zdroj elektrické energie, sladit jeho sílu s odporem, který oplocení klade. Přihlédnout by se mělo zejména k podmínkám terénu i k předpokládané výšce porostu (a to nejen uvnitř hrazení, ale i vně něho). Velmi zodpovědně by se mělo přistoupit k instalaci zemnění a bleskové pojistky.

 

Pro správnou instalaci a chod elektrického hrazení platí následující zásady:

• plot musí být stavěn v rovné linii, musí být řádně vypnutý,
• vodiče nesmí být nikde přerušené,
• vodiče nesmí být nikde propojené se zemí (vysoká tráva pod vodiči snižuje výkon zdroje),
• používat jen dobře vodivý materiál, především u hrazení delšího než 2 km,
• vodiče ani zemnící tyče nesmí být rezavé,
• nepoužívat poškozené nebo nekvalitní izolátory,
• spojovat vodiče jen doporučovanými způsoby, nikoli pomocí jednoduchého uzlu,
• pro spojení mezi zdrojem a ohradou použít vysokonapěťový kabel,
• zajistit perfektní zemnění,
• stav napětí (případně stav baterie) pravidelně kontrolovat.

 

Stabilní elektrické oplocení

Základem stabilního oplocení jsou sloupky. Mohou být z různých materiálů, ale v každém případě by měly být stavěny za sebou v rovné linii. Když se sloupky dobře zatlučou (a to i do stejné výšky) a ukotví, zvolí se vhodné izolátory a vodiče se správně napnou, nemělo by se stát, že po první zimě budou sloupky různě nakloněné (většinou dovnitř), vodiče uvolněné (pronesené) nebo potrhané.

Dráty mezi sloupky jsou pro zvířata špatně viditelné. Proto se doporučuje mezi dva dráty natáhnout barevnou pásku z umělé hmoty. Ta má i další funkci. Pokud jsou dráty od sebe moc daleko (například když má plot jen tři dráty), zvíře prostrčí mezi ně celou hlavu. Když dostane ránu (elektrický impuls) do zátylku, skočí dopředu. Může přitom přetrhnout drát. Pokud ovšem je mezi dráty ještě páska, zvíře strká hlavu mezi pásku a drát a je větší pravděpodobnost, že dostane ránu do mulce a jen ucukne. Plot lze zvýraznit i tak, že místo vrchního drátu nebo vrchní neelektrické barevné pásky se natáhne elektrická páska výrazné barvy.

Výška prvního drátu od země a vzdálenosti mezi dalšími dráty jsou závislé na mnoha okolnostech. Záleží například na tom, pro jaký druh a jakou kategorii zvířete je oplocení určeno, jaké bude měrné zatížení pastviny, v jaké oblasti a na jakém pozemku bude postaveno, zda jde o trvalé nebo dočasné oplocení, zda mají být všechny dráty elektrické, zda budou dráty zvýrazněny barevnou páskou. Počet drátů bude závislý i na finančních možnostech chovatele a jeho ochotě riskovat, že mu při nedostatečném oplocení zvířata utečou. Možná i proto chovatelé, většinou na základě negativních zkušeností, raději volí plot s více dráty než bývá doporučováno. Například když někdo hospodaří v sušší oblasti nebo na vodou prostupné, písčité půdě a navíc chová ovce společně se skotem, případně má na pastvině i koně, vede u trvalého oplocení spodní drát v průměrné výšce 20 cm nad zemí, druhý 40 cm, třetí 65 cm, čtvrtý 90 cm a poslední pátý cca 110 cm nad zemí. V pořadí druhý, čtvrtý a pátý drát (od země) vede v izolátorech, které jsou opatřeny vruty. Prvý a třetí drát je protažen otvorem (5 mm) z vnitřní strany dubového kůlu (v hloubce 3-4 cm). Tímto opatřením ušetří u každého sloupku nejen dva izolátory, ale navíc se ohrada zpevní, což je významné při společné pastvě ovcí, skotu a koní.

 

Ve vlhčí oblasti stačí pro ovce hrazení jen dvěma až třemi vodivými dráty vzdálenými vzájemně asi 20 cm. Ze zdroje jsou vysílány elektrické impulsy do jednoho nebo několika vodičů. Ty jsou izolovány od země a rozvádějí impuls po ohradě. Jestliže se zvíře dotkne vodiče, dojde přes jeho tělo a půdu k propojení se zemnícími kolíky a zdrojem. Zvíře tak dostane sice nepříjemnou, ale životu ne nebezpečnou ránu. Musí ovšem mít možnost se od vodiče ihned vzdálit (proto se jako vodič nesmí použít ostnatý drát).

 

Instalace izolátorů a drátů

Nejdříve se do sloupků navrtají otvory a udělají zářezy (to lze dělat již v dílně), pak se zatlučou nebo zapustí na příslušná místa. Dírami se protáhnou dráty. Na koncové a rohové sloupky se pak upevní koncové a rohové izolátory pro vodivé dráty, u vchodů bránové, na ostatních místech průběžné. Pak již zbývá natáhnout vodivé dráty, upevnit je a vypnout.

Izolátory by měly být na té straně ohrady, kde se zvířata pasou, to aby sloupky pomáhaly drátům nebo pletivu čelit případnému tlaku natlačených zvířat a nebránily zvířatům v pohybu kolem plotu. Někdy toho ovšem nelze docílit, pastvina s ovcemi může být z obou stran. Jestliže je nutné stavět oplocení do oblouku, alespoň jeden sloupek (nejlépe ten uprostřed oblouku) by měl být ve vnitřní straně oblouku, aby zamezil vytržení izolátorů při smrštění drátu. V ostatních místech ohrady by měly být sloupky vně oblouku.

Vajíčka jsou izolátory vypínací, dávají se na koncové a rohové sloupky. Pokud se instalují do rohu oplocení, je třeba vodivé dráty obou linek plotu propojit. Pokud se jako rohový izolátor použije kolečko (kladka), doporučuje se volit raději silnější, aby vydrželo tlak drátu při jeho smrštění. Kolečko je ve srovnání s vajíčkem je výhodnější používat u silnějších drátů stabilního oplocení. U dočasného oplocení se v rozích používá kolečko.

Kolečko lze použít i jako průběžný napínací izolátor. Když se drát někde přetrhne, povolí jen v té sekci, kde se přetrhl. V ostatních místech zůstane natažený. S opravou je pak méně práce. 

Izolátor lze upevnit na sloupek nejen kolmo k němu, ale i na jeho vrcholek rovnoběžně s ním – pak vyčnívá nad sloupek. Takový způsob instalace izolátoru se většinou používá u plotů z pletiva, do izolátoru se pak většinou napíná barevná elektrická páska.

            Protože drát je pro ovce špatně viditelný, zvýrazňuje se natažením speciální umělohmotné páskoviny, která mívá dvě kontrastní barvy. Její nevýhodou je, že se „prověšuje“, proto je nutné ji pořádně natáhnout a obtočit kolem každého sloupku. Elektrická lanka a pásky jsou vyráběny v dobře viditelných, většinou transparentních barvách, proto se nemusí doplňovat páskovinou.

 

Napínání a spojování drátů

Plot se musí stavět rovně a musí být řádně vypnutý. Pokud tomu tak není, má podstatně nižší životnost a není dobrou vizitkou hospodáře. Není-li linie plotu rovná, drát se nedá pořádně vypnout. Není-li drát dobře vypnutý, zůstává voda na jeho povrchu mnohem déle než na drátě řádně vypnutém. Napnutý drát je suchý za velmi krátkou dobu.

Vypnutí drátu (resp. lanka nebo pásky) se docílí pomocí napínáků různé konstrukce. Při montáži se většinou užívají jednoduché řetězové napínáky nebo upravené lanové kladkostroje. Napínací dráty na konci ohrady a v jejich rozích se napínají zatočením s pomocí kolíku. Dráty se vypínají s využitím napínáku jednoduché konstrukce, který bývá instalován na každém drátu (i nevodivém) zhruba uprostřed rovné linky plotu. Permanentní (stabilně instalované) napínáky mohou být kolečkové nebo pérové. Tam kde nejsou instalovány permanentní napínáky nebo pružiny je součástí pravidelné kontroly povolování nebo utahování vodičů. V letním období se dráty obvykle dopínají, v zimním období se povolují tak, aby při jejich smrštění nedošlo k jejich přetržení.

Spoje drátů rozhodují o funkčnosti celého systému. Doporučuje se je spojovat buď samonatahovacím uzlem, nebo uzlem se zástrčkou. Nikdy by se neměly spojovat pouhým propojením s dotykem v jednom bodě. To se spoje brzy prošoupou a přetrhnou. Navíc v pevném spoji se drží voda, drát zoxiduje a pak je méně vodivý! Pro spojování drátů, lanek a pásků dodávají všichni výrobci elektrického oplocení speciální svorky různé konstrukce. Jejich použití ulehčuje práci, ale zvyšuje náklady na oplocení. Především plastová lanka by se neměla spojovat uzly. Nejsou-li spojky právě k dispozici, je lepší použít ke spojení lanek nebo pásků měkký vázací drát.

 

Instalace zdroje

Síťový i bateriový zdroj se doporučuje umístit tak, aby byl chráněn proti krádeži. Každý elektrický plot musí mít, z důvodu bezpečnosti, instalovánu bleskovou pojistku. Přes tuto pojistku je jištěn i vlastní plot, čímž se při bouřce stává pro zvířata i lidi bezpečnější. Bleskopojistku je třeba propojit se zemněním. Pokud je síťový zdroj daleko od vlastního oplocení, doporučuje se uzemnění a bleskopojistku instalovat jak v blízkosti zdroje, tak na začátku plotu. Vodící drát lze vést po sloupcích umístěných například vedle cesty ve vzdálenostech zhruba 15-20 metrů od sebe až k začátku hrazení. Pokud by měl drát křižovat cestu, doporučuje se proud vést pod cestou vysokonapěťovým kabelem (nestavět brány).

Síťové zdroje mají obvykle dva vývody, zelený bývá zemnící, červený pod proudem. Má ještě jeden vývod, tím se zapojuje do sítě. Zdroje s akumulátorem mají navíc dva vývody se svorkami pro napájení, červená svorka se připojuje k plusovému pólu, černá k minusovému.

U solárního zdroje, který bývá kombinován se zdrojem síťovým nebo akumulátorovým, je třeba počítat s tím, že v našich zeměpisných podmínkách svítí slunce mnohem méně než u našich jižních sousedů. Proto je třeba volit raději větší panel, i když bývá dražší. Pro zimní období, aby bylo dosaženo energie impulsu alespoň 2 J, je třeba zvolit nejméně panel o rozměrech zhruba  60 x 100 cm (20 W), a na stožár ho umístit se sklonem 45 stupňů k jihu v letním období, resp. 60 stupňů v období zimním. Na druhé straně je nutné přiznat, že období kdy slunce vůbec nesvítí není u nás nikdy delší než 6 týdnů, což je doba, po kterou dokáže akumulátorový zdroj dodávat energii sám. Menší panely se často užívají k dočasnému oplocení jehňat (případně jehňat s matkami) pomocí elektrické sítě o délce 50 m. Pro tuto délku malý panel (2 W), který bude fungovat v kombinaci s akumulátorovou baterií, plně vyhovuje.

 

Zemnění

Pro zemnění se doporučuje vybrat co nejvlhčí stanoviště (zvyšuje se vodivost). V případě dlouhodobého sucha se doporučuje zem kolem kolíků zalévat vodou. Zemnění se nesmí připojit na bezpečnostní zemnění domu, vodovodní řad či kanalizaci. Zemnící kolíky by měly být zapuštěné kolmo do země minimálně do hloubky jednoho metru a ve vzdálenosti minimálně tři metry od sebe. Čím silnější zdroj, tím více zemnících kolíků by se mělo použít, síťové zdroje vyžadují instalaci nejméně tří zemnících kolíků. Doporučuje se na zemnění nešetřit a instalovat například hvězdicový systém, který má sedm zemnících kolíků. U dlouhých ohrad se doporučuje instalovat zemnící kolíky zhruba každých 500 metrů, případně zhruba uprostřed mezi dvěma rohovými (resp. koncovými) sloupy. Zemnící kolík se pak připojuje (nejlépe svorkou) ke spodnímu nevodivému drátu.

Účinnost zemnění se kontroluje tak, že se zkratuje část oplocení v délce alespoň 100 m natolik, aby výstupní napětí zdroje pokleslo pod 2000 V (lze to učinit i tak, že se vodič sundá z izolátoru a položí na zem). Ve vzdálenosti jeden metr od zemnících tyčí by se nemělo naměřit téměř žádné napětí (maximálně 200 V). Pokud je napětí vyšší, je třeba přidat další zemnící tyč ve vzdálenosti 3 m od té poslední. Pokud není k dispozici zkoušečka, lze funkci zemnění ověřit i tak, že po zapnutí přístroje jednu ruku položíme na zem a druhou se, například prostřednictvím trávy, dotkneme zemnění.

 

Krátkodobé Hrazení elektrickým pletivem

Dočasné oplocení obvykle vymezuje jen tu část pastevního areálu, kde právě probíhá nebo v nejbližší době má probíhat pastva zvířat. Má být levné a lehké, mělo by vydržet častou manipulaci.

 

Závěr

Všechny části elektrického hrazení musí tvořit jeden celek, proto musí každá část správně plnit svou funkci. Říká se, že nejlepším oplocením je dobrá pastva a klid pro zvířata, pak bývá oplocení účinné.

 

Ing. Radko Loučka, CSc.